V letech 1900–1902 byla ve Svitávce (cca 40 km severně od Brna) firmou Moses Löw-Beer vybudována podle anonymního projektu tzv. Velká vila v duchu zámecké secesní stavby s barokními a klasicizujícími prvky. Na dohled od ní, v rozlehlém parku, si dal v roce 1906 otec Grety Tugendhatové, Alfred Löw-Beer, postavit tzv. Malou vilu podle projektu brněnského stavitele Josefa Nebehostenyho. Ve Velké vile navrhl v polovině 30. let 20. století architekt Rudolf Baumfeld pro Fritze Löw-Beera, bratrance Grety Tugendhatové, byt v duchu „domácího muzea“ pro jeho sbírky asijského umění (dochováno jen ve fragmentech). Ve Velké vile sídlí nyní Úřad městyse Svitávka, Malá vila je v soukromém majetku. Oba objekty jsou zapsány v Ústředním seznamu nemovitých kulturních památek.
VELKÁ LÖW-BEEROVA VILA, anonym, 1900–1902, Svitávka 166
V letech 1900–1902 byla vybudována firmou Moses Löw-Beer ve Svitávce tzv. Velká vila. Byla zde tehdy soustředěna podstatná část textilní výroby židovské průmyslnické rodiny Löw-Beerů, která se na Moravě usadila už v 17. století a výrazně se podílela na industrializaci tohoto kraje od počátku 19. století až do vypuknutí 2. světové války. Do Svitávky přišli Löw-Beerovi na přelomu 17. a 18. století z Boskovic a koupili zde dolní mlýn s valchou. Na místě valchy vybudoval Moses Löw-Beer v roce 1839 přádelnu vlny a tovární areál v prostoru vymezeném soutokem řeky Svitavy a potoka Sebránek se dále rozrůstal. V roce 1853 převzali firmu synové Max, Josef a Šalamoun a v roce 1858 získali oprávnění k výrobě vlněného zboží. Další továrny měli Löw-Beerovi v nedalekém Rozhrání, v Alžbětině údolí v Brněnci, v Jimramově, v Brně na Čechyňské a na Václavské ulici, ale i v Zaháni, v Německu a v Rakousku. Rodokmen široce rozvětvené rodiny Löw-Beerů není ještě zcela zpracován, podobně jako prameny k historii jejich nemovitostí ve Svitávce. Naprosto výjimečné je proto svědectví zdejší rodačky Heleny Klemšové (1921–2003), která jako dcera hospodyně a správce prožila ve Velké vile své dětství a mládí. Důvěrně tak znala nejen život rodiny Löw-Beerů, s jejichž dětmi vyrůstala, ale i obě jejich tamní sídla. V tzv. Velké vile bydlel Benno Löw-Beer (nar. 1874) s manželkou Hansi a třemi dětmi: Marií, Fritzem a Ernstem. Fritz Löw-Beer s rodinou utekl hned v březnu 1939 do Anglie a později do USA, kam posléze přijeli i Ernst a Marie. Dále zde bydlel Rudolf Löw-Beer (nar. 1865) s manželkou Editou. Jejich dcera Helena odjela do USA a žila v New Yorku a syn Pavel ve Vídni. Mnozí z rodiny Löw-Beerů i z dalších s nimi spřízněných rodin během 2. světové války zahynuli v koncentračních táborech. Po roce 1945 byl jejich veškerý majetek znárodněn. Továrna ve Svitávce byla začleněna do n. p. Moravskoslezské vlnařské závody a po roce 1948 pod. n. p. Vlněna. Pozdější podnik Vlna s. r. o. Svitávka po roce 2000 zanikl.
Autor návrhu Velké vily není doposud znám. Téměř zámecký charakter secesní stavby s barokními a klasicistními prvky se promítá v celkové hmotě i měřítku, na průčelích a v dispozici, ale i v uspořádání rozlehlého parku, kde byla v roce 1906 postavena ještě tzv. Malá vila. Součástí areálu byl skleník, včelín, kuželna, garáže a později i tenisový kurt a koupaliště. Od okrasného parku byla oddělena užitková zahrada s ovocnými stromy a zeleninovými záhony. V parku byly vedle řady vzácných dřevin hlavně magnólie a sakury. Před vilou stál dřevěný altán a za ní slaměný japonský domeček. Ve skleníku se pěstovaly výhradně květiny, hlavně růže a primule. Löw-Beerovi měli ve Svitávce také svůj vlastní grunt s polnostmi a hospodářstvím. Zdejší produkty a ovoce a zeleninu využívala také část rodiny usazená v Brně, včetně spřízněné rodiny Tugendhatovy. Dispozice objektu na obdélném půdoryse je řešena jako podélný dvoutrakt. V ose předního traktu je situován portikus se vstupním vestibulem s noblesním mramorovým schodištěm, které ústí do obrovské haly s reprezentativním dřevěným schodištěm do patra. Ve vestibulu bylo sousoší andělů, kteří drželi lampióny osvětlující schodiště, dále socha ženy v životní velikosti, palmy a množství květin. Stěny v hale byly potaženy zeleným, stříbrem protkaným brokátem a byl zde krb, kulečník, šachový stolek, zelená kožená křesla a brokátem potažená lavice. V pravé části dispozice přiléhal k hale velký „čínský“ pokoj s arkýřem. Vedle byla knihovna s tisíci svazky a hostinský pokoj se starožitným nábytkem. Dále navazovala jídelna s velkým stolem, vitrínami s nádobím, stolkem a křesly a s nádherným perským kobercem s růžovými růžemi na šedém podkladu. V obývacím pokoji byl klavír a dvě menší knihovny s posezením. V levé části dispozice byla ložnice s arkýřem, v němž byl psací stůl, a na ni navazovala koupelna. V patře byla kuchyň a velký pokoj Ernsta Löw-Beera. Sousední budoár s klavírem byl zařízen „růžovým“ nábytkem. Jídelna zde byla moderně zařízená a ve dvou dětských pokojích se odbývaly veškeré domácí aktivity dětí. Všude byly obrazy.
V letech 1934–35 si dal ve Velké vile nově upravit byt Fritz Löw-Beer podle projektu vídeňského architekta židovského původu Rudolfa Baumfelda (1903–1988), který spolupracoval s brněnským architektem Ernstem Wiesnerem. Jeho prostřednictvím se asi Baumfeld spřátelil s Fritzem a Ernstem Löw-Beerovými, kteří mu ve Svitávce poskytli úkryt na útěku před nacismem. Pro Fritze Löw-Beera upravil zřejmě mj. interiér „čínského“ pokoje v duchu jakéhosi soukromého muzea, jídelnu a také někdejší Ernstův pokoj v patře. Fritz Löw-Beer (1906–1976) byl jedním z prvních sběratelů východoasijského umění na Západě. Tato jeho záliba se patrně promítla i v úpravě okrasné zahrady kolem Velké vily, kde byly vysazeny magnólie a sakury pocházející z Číny a konvenoval jí i „lusthaus“ ve formě slaměného japonského domečku za vilou. Na konci 30. let se Fritzovi podařilo sbírku vyvézt z Československa přes Holandsko do USA. Proslulý je mj. jeho soubor čínských laků, který patří od roku 1978 k nejhodnotnějším sbírkám Linden-Muzea ve Stuttgartu. Pro Ernsta Löw-Beera navrhl Rudolf Baumfeld rovněž v letech 1934–35 s architektem Norbertem Schlesingerem (1908–1980), s nímž sdílel ve Vídni společnou kancelář, vilu na Kalvodově ulici v Brně-Pisárkách. Není vyloučeno, že inspiraci k této velkorysé a noblesní stavbě s moderním technickým zázemím poskytla vedle vídeňské vily od Josefa Franka také brněnská vila jeho sestřenice Grety Tugendhatové od Ludwiga Miese van der Rohe. Velká vila je zapsána v Ústředním seznamu nemovitých kulturních památek s rejstříkovým číslem 11389/7-8698.
Dagmar Černoušková – Iveta Černá, Velká Löw-Beerova vila a Malá Löw-Beerova vila ve Svitávce. In: Jan Sedlák (ed.), Slavné vily Jihomoravského kraje,
Praha: Foibos 2007, s. 32–38.
LITERATURA:
Aron und Jacob Löw-Beer´s Söhne. K. K. Priv. Elisenthaler Spinnfabrik Elisenthal, Brünnlitz, Brünn und Rössrein, Die Gross-Industrie Öesterreichs, Bd. 4., Wien 1898, s. 117–118. – Karel Menšík-Jaroslav Vodička, Vila Tugendhat Brno, Brno 1986. s. nestr.. Matthias Boeckl (Hrsg.), Visionäre und Vertriebene. Österreichische Spuren in der modernen amerikanischen Architektur, Wien 1995, s. 255–262, 328–329. – Daniela Hammer-Tugendhat-Wolf Tegethoff (Hrsg.), Ludwig Mies van der Rohe. Das Haus Tugendhat, Wien – New York 1998, s. 11. – Jaroslav Bránský, Židé v Boskovicích, Boskovice 1999. – Luděk Navara, Za rozmachem byli velmi často Židé, MF DNES, Jižní Morava, 27. ledna 1999 – Potomek zakladatelů svitávecké fabriky oslavil devadesáté narozeniny ve Svitávce (šeb), Regionální noviny Boskovicka, roč. XI., č. 29, 2000, s. 4. – Kolektiv autorů, Technické památky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, III. díl (P-S), Praha 2003, s. 613–614. – Milan Myška a kolektiv, Historická encyklopedie podnikatelů Čech, Moravy a Slezska do poloviny XX. století, Ostrava 2003, s. 283–284. – Monika Kopplin (Hrsg.), Im Zeichen des Drachen. Von der Schönheit chinesischer Lacke (katalog výstavy ze sbírek Fritze Löw-Beera), Stuttgart 2006. – Jan Sedlák (ed.), Slavné brněnské vily, Praha 2006, s. 27–28, 82, 103–105. – Pavel Zatloukal, Brněnské architektura 1815–1915. Průvodce. Brno 2006, s. 131, 162. – Lukáš Fasora, Spinnfabrik Aron und Jakob Löw-Beer´s Söhne in Brünn, Das k. u. k. Archiv, Wien 2007, s. 1. – Pavel Krejcar, Městys Svitávka, Boskovické noviny, roč. III., č. 3, březen 2007, s. 6.
