Život ve městě a kultivovanost, kontrasty uvnitř a venku, rozmazání a zaostření, odrazy a zrcadlení, hra s vnímáním pozorovatele — to jsou obrazová témata berlínské fotografky Ariny Dähnick. Architekturu Ludwiga Miese van der Rohe objevila na podzim roku 2012, kdy po bouřce zažila fascinující a paradoxní prostorovou zkušenost při sledování Nové národní galerie: vnímala neomezenou rozlehlost a zároveň poutavost tohoto místa. Od té doby fotografovala tuto stavbu za různých podmínek až do jejího uzavření v roce 2015, dále pak sledovala stopy Miese z Berlína do Brna, z Chicaga do New Yorku. Zachytila jeho nejslavnější budovy včetně vily Tugendhat, Seagram Building a Lake Shore Drive Apartments v působivém fotografickém souboru, jenž je vyjádřením její kreativní inspirace, ale i fascinující prostorové zkušenosti architektury samotné.
Výstava „Architektonické portréty. Projekt MIES“ byla představena veřejnosti
v S. R. Crown Hall a v Goethe Institutu v roce 2019, kdy zároveň probíhalo Bienále architektury v Chicagu. Výstava dál poputuje do Barcelony a Berlína.
„Arina Dähnick přináší nový pohled na Miesovy známé práce, staví vedle sebe architekturu, její odrazy ve skle a hru světla. Když se díváte na její díla, uvědomíte si jejich vysokou technickou úroveň, autorka navíc obohacuje divákův zážitek o emocionální náboj vyjádřený prostřednictvím fotografií.“
— Dirk Lohan, architekt, ředitel Wight & Company a vnuk Miese van der Rohe
Další informace o projektu zde: www.arina-daehnick.de
Výstava měla být prezentována v rámci oslav 90. výročí kolaudace vily, tedy v roce 2020 poznamenaném koronavirovou pandemií, vzniklo tedy video, které můžete zhlédnout ZDE.
K projektu byla vydána také kniha Architectural Portraits: The Mies Project, která získala cenu za Německou fotografickou knihu roku 2019.
Knihu lze objednat zde.
Arina Dähnick, fotografka působící v oblasti výtvarného umění a architektury, žije a pracuje v Berlíně. Vyrostla v tvůrčí rodině a dostala se tak do kontaktu s uměním a fotografií již v raném věku. Svou první výstavu fotografií měla v sedmnácti letech. Když se v roce 1986 rozhodla, že se nebude živit uměním, vyvolalo to dlouhou pauzu v jejím díle. Prezentace jejích prací na blogu Leica Camera 2014 následoval nespočet výstav a publikací v novinách a časopisech. Svými kolekcemi Dokonalý život, Současná architektura v Barceloně a Projekt MIES si vybudovala jméno v Německu i mimo něj a získala pevné místo na mezinárodní fotografické scéně. Když navštěvuje světové metropole, vždy má v ruce legendární fotoaparát Leica M s dálkoměrem (ač je to neobvyklá volba pro focení architektury). Pak se zde řídí svou fotografickou intuicí, vybírá úhel a vzdálenost, světelnou náladu v různých denních časech a v různých ročních obdobích, ručně nastaví clonu, expozici a zaostření. K výsledku nepřidává nic dalšího a důsledně se vzdává jakýchkoli následných úprav, které by mohly fotografie zmanipulovat.
Klíčová témata, na která Arina Dähnick ve svých fotografiích odkazuje, jsou městský život a kultivovanost, reflexe a zážitek z prostoru, diametrální protiklady uvnitř a vně, rozmazání a výrazný jas. Její mimořádné fotografické oko proniká do vnějších fasád při hledání poetických vlastností a tajemství městského prostoru. Svým fotoaparátem zachycuje duši architektury, používá barvy a čáry k vytvoření intimního smyslového zážitku z prostorového zasazení. Prolínající se úrovně obrazu navozují mnohovrstevnou hru s realitou a generují perspektivu, která je rozkročena mezi vnější realitu a vnitřní oko představivosti.
Kurátorky: Lucie Valdhansová, Jana Vránová
Překlad: Kateřina Báňová
Korektura: Kateřina Havelková Štěpančíková
Grafika: Atelier Zidlicky
Výstava v technickém podlaží vily Tugendhat bude přístupná od 11. března do 3. května bez předchozí rezervace v rámci otvírací doby vily Tugendhat.
Vstupné 50 CZK.
INFORMACE
Tel.: +420 515 511 015 / 017
E-mail: info@tugendhat.eu
Výstavu připravilo Studijní a dokumentační centrum vily Tugendhat a byla realizována s finanční podporou Ministerstva kultury ČR.
Výstava je součástí programu oslav Vila Tugendhat 90, nad nímž přijala záštitu České komise pro UNESCO.
