Město Brno je významným a odbornou i laickou veřejností oceňovaným „ohniskem“ architektury dvacátého století. Tato skutečnost podnítila vznik oddělení dějin architektury v Muzeu města Brna, které bylo založeno 1. prosince 1962.
Mimořádný a nedocenitelný fond oddělení dějin architektury Muzea města Brna je úzce spjatý i s historií vily Tugendhat, jelikož zcela výjimečné místo ve fondu zaujímá plánová dokumentace k vile Tugendhat. Jeho zakladatelem a po dlouhou dobu i jediným odborným pracovníkem byl historik umění a teoretik architektury Mgr. Iloš Crhonek (*10. ledna 1932 v Brně).
Iloš Crhonek studoval v letech 1952–1957 dějiny umění na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Studium ukončil diplomovou prací o Janu Kotěrovi, zakladateli české moderní architektury. Její téma jako by předznamenalo jeho budoucí celoživotní odborný zájem. Po návratu do Brna pracoval od konce padesátých let v Domě umění města Brna, kde se podílel na koncepci výstav českého avantgardního umění 20. století. Současně byl pověřen vedením Kabinetu architektury v Domě pánů z Kunštátu, kde připravil řadu výstav věnovaných většinou soudobé architektonické tvorbě. Záhy si však uvědomil, že rozsah a význam brněnské architektury v současnosti i minulosti je tak závažný, že vyžaduje ustavení stálého teoretického a historického pracoviště, nejlépe muzejního typu. Po delším jednání tedy přešel do Muzea města Brna, kde v roce 1962 založil a třicet let vedl, ale především budoval a profiloval oddělení dějin architektury.
Akvizice oddělení směřoval Iloš Crhonek zpočátku na doklady výstavby města Brna po roce 1945. Šlo o dílo architektů žijících a působících v Brně, zejména o plány, fotografie a modely, které měly dokumentovat nedávnou a současnou stavební produkci a měly vyústit do katalogu realizací brněnských architektů, projekčních ústavů a stavebních firem. První rok existence oddělení byl pro chod pracoviště nejobtížnější. Iloš Crhonek musel navázat kontakt s institucemi a podniky, které byly ochotny poskytnout materiál do sbírkových fondů. Zároveň musel zajistit jejich vhodné uložení a zvolit přehledný systém evidence, katalogizace a inventarizace. V tom se mohl opřít pouze o své vlastní zkušenosti, neboť Národní technické muzeum v Praze, tehdy jediná československá muzejní instituce spravující sbírku architektury, evidovalo své rozsáhlé fondy ve velkých, badatelsky obtížněji využitelných celcích.
Koncentrace, a především výjimečná kvalita staveb z období mezi válkami, z nichž mnohé začínaly chátrat nebo byly přestavovány, záhy podnítily Iloše Crhonka ke změně původní koncepce. Zaměřil se na brněnskou architekturu meziválečného období. K významným impulzům jistě patřilo v roce 1963 i prohlášení prvních staveb z tohoto období kulturními památkami. Začal sbírat architektonické studie, plánovou dokumentaci, fotografie včetně negativů, písemnosti a modely staveb a další doklady, které souvisely s architekturou Brna dvacátých a třicátých let 20. století. První významnou akvizicí se stal archiv architekta Bohumila Babánka. Poté to byly archivy osobností brněnské architektonické avantgardy, jako jsou např. Otto Eisler, Bohuslav Fuchs, František Lýdie Gahura, Jaroslav Grunt, František Kalivoda, Emil Králík, Jiří Kroha, Jindřich Kumpošt, Mojmír Kyselka, Josef Polášek, Oskar Poříska, Bedřich Rozehnal, Jan Víšek, Ernst Wiesner a řada dalších.
Většinu architektů, jejichž tvorba kulminovala v období mezi válkami, měl navíc Iloš Crhonek možnost oslovit přímo, neboť mnozí byli stále pracovně aktivní. Osobně s nimi dohodl předání jejich archivů do Muzea města Brna. Někdy se však akvizice sbírek odehrávala i za dramatických okolností, kdy byly cenné materiály zachráněny těsně před zničením. Toto Crhonkovo nasazení bylo o to záslužnější, že většina archivních pramenů dokumentující stavební dějiny města již od 19. století až po začátek čtyřicátých let 20. století vzala za své při požáru archivu městského stavebního úřadu na sklonku druhé světové války.
Zcela výjimečné místo ve sbírkovém fondu meziválečné architektury zaujímá plánová dokumentace k vile Tugendhat, jejíž získání a de facto záchrana před skartací patří výhradně k osobním zásluhám Iloše Crhonka. Sbírkové fondy také obohatil o řadu ojedinělých a unikátních jednotlivostí, jako je například soubor návrhů Le Corbusiera či projekt nerealizovaného obytného domu Heinricha Jordana v Brně od zdejšího rodáka Adolfa Loose včetně autorovy korespondence se stavebníkem. Navíc se mu podařilo získat také soubory nebo jednotlivé kusy nábytku zhotovené podle návrhů Marcela Breuera, Adolfa Loose, Dušana Jurkoviče, Emila Králíka, Jana Kotěry a Jana Vaňka.
V Muzeu města Brna se tak nachází unikátní sbírka originálních náčrtů, kreseb, studií, soutěžních návrhů, projektů, fotografií, korespondence a nábytkových artefaktů od zhruba padesáti brněnských, ale i českých a evropských autorů. Toto pozoruhodné dílo, shromážděné mnohdy až v udivujícím rozsahu, přitom není neživým inventářem. Zvláště po sametové revoluci v roce 1989 došlo k výraznému uplatnění sbírek architektury. Zejména generace mladých architektů se přihlásila k tvůrčímu odkazu svých předchůdců, v němž našla vysoká hodnotová měřítka a podněty pro vlastní práci. Se stále narůstající intenzitou je fond objektem mimořádného zájmu nejen historiků umění a teoretiků architektury, ale i památkářů, architektů, stavebníků, studentů a dalších domácích i zahraničních badatelů. Velmi cenná je sbírka pro přípravu obnovy staveb moderní architektury, z nichž mnohé jsou dnes chráněnými památkami. Metodické a stavebně řemeslné postupy při obnově tohoto segmentu architektury jsou poněkud odlišné než u jiných historických staveb. Nelze si je představit bez původní plánové dokumentace, fotografií či technických zpráv. Nezbytnost těchto podkladů se právě v Brně prokázala například při stavbě repliky první důsledně funkcionalistické stavby v Československu, kterou byla Zemanova kavárna, zbořená počátkem šedesátých let minulého století, nebo při pietní restauraci vily Tugendhat či při obnově hotelu Avion.
Svou práci vykonával Iloš Crhonek za politického režimu, v němž byli představitelé meziválečné avantgardy umlčováni, zbavováni vysokoškolských funkcí, politicky perzekvováni a jejich díla byla znevažována. I přesto se mu podařilo splnit úkol, kterým ho nikdo nepověřil, neboť jej uložil sám sobě. Ani dobové ideologické výhrady vůči architektonické moderně první republiky mu nezabránily pořádat výstavy architektů, reprezentantů internacionálního stylu, a uveřejňovat příspěvky o jejich díle. Vedle asi čtyř desítek výstav, převážně v Domě umění a v Domě pánů z Kunštátu, napsal několik samostatných monografií a katalogů, mimo jiné Profily brněnských architektů I a II (1965 a 1967); Brněnské výstaviště. Výstavba areálu 1928–1968 (1968); Školy Jihomoravského kraje 1945–1970 (1971); Architekt Emil Králík (1988); Architekt Zdeněk Řihák (1992); Bohuslav Fuchs. Celoživotní dílo (1995); Funkcionalistický palác Moravské banky v Brně (1998). O jeho stálém publikačním elánu svědčí v loňském roce vydání knihy Brno na přelomu 19. a 20. století.
Podílel se na přípravě dvou desítek televizních dokumentů o brněnské moderní architektuře, kterou propagoval i v dalších médiích nebo formou přednášek pro odbornou i laickou veřejnost.
Svou osvícenou sběratelskou činností tak Iloš Crhonek výrazně přispěl k překonání padesátileté vývojové propasti české architektury a k obnovení její demokratické tradice. Vybudoval pracoviště, které muzejní formou prezentuje nejen architektonická díla meziválečného Brna, ale české kultuře vrací hodnoty, jež jsou projevem vrcholné invence a svobodné individuální tvořivosti. Za svoji mnohaletou práci v Muzeu města Brna a kulturní přínos trvalého významu obdržel v roce 2010 Cenu města Brna v oboru architektura a urbanismus. On sám si však nejvíce váží ocenění, které zaznělo z úst jednoho z nejvýznamnějších architektů své doby a na které Iloš Crhonek vzpomíná: Jednou dopoledne kolem roku 1970 se v telefonu ozval muž, který sdělil: „Rozhodl jsem se, že Vám předám archiv svého celoživotního díla.“ Tím volajícím byl Bohuslav Fuchs. Jeho rozhodnutí bylo projevem důvěry a oceněním pracoviště o dějinách a vývoji moderní architektury Brna.
Díky zakladatelskému činu a neúnavné práci Iloše Crhonka se dnešní oddělení dějin architektury Muzea města Brna řadí svým významem právem po bok nejen pražského Národního technického muzea, ale i podobně zaměřených kulturních institucí ve světě. Přitahuje pozornost domácích i zahraničních odborníků, a to nejen v oblasti moderní meziválečné architektury.
Výstava Šedesát / Sólo pro stále mladou dámu. 60 let Oddělení dějin architektury Muzea města Brna, kterou v letošním roce instituce připravuje, je nejen připomenutím činnosti tohoto specifického oddělení v rámci muzea, ale i poctou k životnímu jubileu „otce zakladatele“ – Iloše Crhonka.
V návaznosti na ni bude také ve vile Tugendhat prezentována výstava BRNO / VILLA TUGENDHAT – MIES / TUGENDHAT / SANDALO / KALIVODA, která bude obsahovat právě i originální plánovou dokumentaci zachovanou Ilošem Crhonkem.
