Na jevišti Činoherní scény Městského divadla Brno proběhla v sobotu 7. února 2015 světová premiéra divadelní adaptace románového bestselleru Simona Mawera Skleněný pokoj. Autorem dramatizace a režisérem divadelní inscenace je Stanislav Moša.
Román Simona Mawera (nar. 1948) Skleněný pokoj (The Glass Room), inspirovaný brněnskou vilou Tugendhat, vyšel v roce 2009 ve Velké Británii a byl nominován na prestižní literární Man Bookerovu cenu. V témže roce vyšel i česky a setkal se s obrovským ohlasem, a to nejen u milovníků literatury. Indiferentní „Město“ z anglického originálu se v českém překladu proměnilo v konkrétní Brno. Reálie spojené s Brnem a historickými událostmi, ale i s osobnostmi předválečného a poválečného Československa zde tak vystupují o to plastičtěji. Emoce českého čtenáře pak rezonují nepochybně mnohem intenzívněji. Ještě působivěji to platí o příběhu románového páru Liesel a Viktora Landauerových, který si dal v Brně postavit „skleněný sen“, jehož autorem byl románový architekt Rainer von Abt.
Znalci a milovníci architektury ihned odhalí, že jejich předobrazem jsou manželé Greta a Fritz Tugendhatovi a světoznámý architekt Ludwig Mies van der Rohe – zde však podobnost s románovými postavami, jakkoli „náhodná“, začíná a končí. Podobnost románového domu Landauerových se skutečnou vilou Tugendhat, ale i s některými historickými souvislostmi spojenými s touto světově proslulou stavbou již tak zcela náhodná není.
Spisovatel Jiří Kratochvil ve své recenzi Mawerova románu (časopis A2, č. 26, 2009) podotkl, že vila Tugendhat je zde popsána se vzácným smyslem pro její architektonickou výjimečnost. Zároveň však zdůraznil, že je to především románová fikce, nikoli literatura faktu. Na to upozorňuje ve své úvodní poznámce i sám autor. Přesto je Mawerův román často vnímán jako příběh konkrétních lidí – stavebníků vily, kteří zde mají jen změněná jména. Není tomu tak. Skutečný příběh manželů Tugendhatových a jejich blízkých byl jiný, byť se částečně odehrál v kulisách onoho „Města“ a „skleněného pokoje“.
