Od počátku 60. let 19. stol. se definitivně formuje architektonická tvář města. Brno, kde převažovalo německé a německo-židovské obyvatelstvo a také kapitál, se stalo významnou průmyslovou metropolí rakousko-uherské monarchie. Z hlediska urbanismu a architektury vzniká typické město 19. století. Po vzoru Vídně je v roce 1861 zahájena výstavba zdejší okružní třídy. V Brně působí vynikající architekti spjatí s budováním vídeňské Ringstrasse (Ludwig Förster, Theophil Hansen, Heinrich Ferstel). Z Vídně a z Německa přišli další tvůrci, kteří se zde trvale usadili (Josef Arnold, August Prokop, Alois Prastorfer, Germano Wanderley), anebo v Brně „hostovali“ jen jedinou realizací (Eduard van der Nüll a August Siccardsburg, Anton Hefft a Robert Raschka, Ferdinand Fellner a Hermann Helmer).
Přestože bylo zpracováno několik regulačních plánů (J. Esch, 1845; J. Seifert, 1855; L. Förster, 1860; J. Lorenz, 1861), byla na sklonku roku 1861 vyhlášena soutěž na projekt k rozšíření města. Zadání shrnovalo tři základní požadavky: zachovat veřejnou promenádu na kolišti, zajistit plochy pro vojenské účely a rezervovat prostor pro stavbu divadla, univerzity a knihovny. V dubnu 1862 udělila porota 1. cenu dvojici brněnských autorů Moritzi Kellnerovi von Brünnheim a Franzi Neubauerovi a 2. cenu Josefu Arnoldovi. Vítězové pak byli pověřeni vytvořením tzv. kombinovaného plánu, který však díky výrazné redukci zeleného pásu veřejnost prostřednictvím mohutné kampaně odmítla. V únoru 1863 byl předložen definitivní plán, jehož detailním provedením byl pověřen Franz Neubauer. Po vzoru Paříže, Barcelony a Vídně tak byla fakticky zahájena výstavba brněnské okružní třídy. Zásadní změnou definitivního plánu pro Brno bylo opuštění principu plynulosti ve prospěch estetických aspektů s důrazem na situování evangelického kostela. Brněnská Ringstrasse se stala „kabinetním“ pokusem velkorysé vídeňské varianty, která soustředila základní mýtotvorné funkce na plochy odstraněných opevnění.
Ve svahu nad lužáneckým parkem mezi dnešními ulicemi Drobného (dříve Huterova-Huttergasse, později Sadová-Parkstrasse) a Černopolní (Schwarzfeldstrasse) vzniká první vilová kolonie v Brně. Autorem urbanistické ideje byl zřejmě jeden z významných architektů vídeňské Ringstrasse, Heinrich Ferstel (1828–1883). Pro brněnskou okružní třídu navrhl palác Johanna Bergla (1860–63) a evangelický, tzv. červený kostel (1862–68). Ferstelův brněnský dvorní stavitel Josef Arnold (1824–1887) navrhuje a realizuje ve svahu nad Lužánkami první stavby nejstarší brněnské vilové kolonie: vilu Karla Kaisera (Černopolní 39, 1860); vlastní vilu (Drobného 26, 1862), vilu advokáta a v letech 1866–1867 brněnského starosty Karla Giskry (Drobného 28, 1862), vilu advokátů Franze a Josefa Adamczika (Drobného 30 – Schodová 14, 1863; později zbořena).
