Roku 1977 vyšla kniha „Jazyk postmoderní architektury“ amerického architekta Charlese Jenckse, který se v ní kriticky staví k dosavadnímu vývoji moderní architektury a ironizováním Miesovských hesel odkazuje k její unifikovanosti a uniformitě vyplývající z Miesových principů. Společně s knihou „O postmodernismu“ (1979) francouzského filozofa Jeana-Francoise Lyotarda etabluje pojem „postmodernita“ a „postmoderní architektura“, která si klade za cíl vrátit stavbám symboliku vyplývající z jejich regionální či společenské příslušnosti.