16. dubna 1919 bylo k Brnu připojeno 24 obcí a rozloha města se z cca 1 730 ha zvětšila na cca 12 380 ha. Tímto administrativním rozšířením vzniklo tzv. Velké Brno a byl tak vytvořen teoreticky i prakticky prostor pro moderní výstavbu. V nově vzniklém Československu se Brno stalo hlavním městem země Moravy a v rámci státu bylo jedním z nejvýznamnějších hospodářských center a komunikačních uzlů. Právě statut zemského hlavního města znamenal pro Brno prvotní předpoklad stavebního boomu, který zde proběhl v následujících dvou desetiletích. Ve stavebních dějinách města představuje období vymezené léty 1919–1939 sice jen nepatrný okamžik, avšak kvantitou a především kvalitou nově vzniklých staveb nebylo nikdy předtím ani potom překonáno. Z dříve provinčního, převážně německého průmyslového města se silnými vazbami k Vídni se stalo významné hospodářské a administrativní centrum s převládajícím českým živlem. Budovala se sídla centrálních správních úřadů, ale také politických, vědeckých, kulturních a školských institucí. Přirozený přírůstek a také příchod nových obyvatel podnítil rozsáhlou bytovou výstavbu. Tyto okolnosti se staly jedinečnou příležitostí, která v Brně nebyla promarněna. Naopak zde byly vytvořeny ideální podmínky pro intenzivní rozvoj osobité stavební kultury.