V letech 1903–1904 si dal v Brně na Sadové ulici (Parkstrasse), nynější Drobného, postavit brněnský textilní průmyslník Moritz Fuhrmann secesní vilu. Jeho synové prodali dům v roce 1913 továrníkovi Alfredu Löw-Beerovi, otci Grety Tugendhatové. K vile patřil rozsáhlý pozemek, který sahal až k ulici Černopolní. V roce 1929 daroval Alfred Löw-Beer dceři Gretě parcelu při ulici Černopolní ke stavbě rodinného domu.
Na vinicemi osázených parcelách ve svahu nad lužáneckým parkem byla zhruba v poslední třetině 19. století zahájena novodobá urbanizace Černých polí. V prostoru mezi ulicemi Drobného a Černopolní vzniklo několik rodinných vil, které snad podle projektů vídeňského architekta Heinricha Ferstela realizoval brněnský stavitel Josef Arnold. Zástavbu tohoto území doplnily na počátku 20. století činžovní domy při ulicích Antonína Slavíka a Helfertově a monumentální kompozice ulice Schodové. V období před první světovou válkou a mezi válkami se pak Černá Pole stala díky individuální a družstevní rodinné zástavbě jednou z vyhledávaných brněnských čtvrtí.
Nemovitost na Drobného 22 patřila od roku 1854 Antonínu Rüdigerovi Deyksovi, majiteli cihelny, jehož dědicové ji v roce 1888 prodali c. k. Eráru. Tehdy sestávala ze dvou stavebních parcel, na nichž stály zahradní domky a dále ze dvou pozemků, kde byl vinohrad a zahrada. V roce 1903 zakoupil realitu továrník Moriz Fuhrmann (1850–1910), který si zde dal postavit rodinnou vilu. Podle obecního věstníku pro zemské hlavní město Brno z roku 1904 byly v jednopatrové vile čtyři byty s celkem 14 pokoji a 7 kabinety, 3 kuchyněmi, 2 koupelnami a 6 záchody. Krajní osy uličního průčelí předstupují v rizalitech, v pravé ose je hlavní vstup do chodby, která doplňuje třítraktovou dispozici, jejíž jádro tvoří centrální hala s horním prosvětlením. Členitějšímu zahradnímu průčelí je předloženo schodiště s terasou. Obě průčelí zdobí secesní vegetabilní štukový dekor a ve spodní partii pásová rustika. Podobný dekor zdobí i stěny a stropy v interiérech včetně truhlářských konstrukcí. Secesní florální motivy jsou užity na litinovém schodišťovém zábradlí a na keramické dlažbě. Střídmý geometrický výraz má dřevěné obložení stěn, schodiště a světlíku v centrální hale. Autor projektu není jednoznačně znám. Historik umění Pavel Zatloukal se domnívá, že vilu ve stylu art nouveau navrhl vídeňský architekt Franz von Neumann (1844–1905).
Po Fuhrmannově smrti prodali v srpnu 1913 jeho synové vilu za 290 tisíc korun továrníkovi Alfredu Löw-Beerovi (1872–1939), který patřil k rozvětvené rodině vlnařských průmyslníků. Za éry Löw-Beerů došlo zřejmě k obnově interiéru centrální haly. Detailní rozsah těchto úprav ani jejich autorství však rovněž nejsou známy. Není vyloučeno, že se na nich podílel vídeňský architekt Rudolf Baumfeld, blízký brněnskému architektu Ernstu Wiesnerovi. Rudolf Baumfeld s architektem Norbertem Schlesingerem navrhli v roce 1935 v Brně – Pisárkách na Kalvodově ulici vilu pro Ernsta Löw-Beera, bratrance Grety Tugendhatové. Rodinnou vilu pro manžele Tugendhatovy měl původně projektovat právě Ernst Wiesner. V roce 1929 totiž daroval Alfred Löw-Beer své dceři Gretě u příležitosti jejího sňatku s Fritzem Tugendhatem horní část pozemku při ulici Černopolní na stavbu rodinného domu, který se později jako dílo Miese van der Rohe stal jednou z nejvýznamnějších staveb světové moderní architektury.
V roce 1940 zabavili Löw-Beerovu vilu na Drobného ulici Němci pro tajnou státní policii (Gestapo). V roce 1946 byla nad objektem ustanovena národní správa a od roku 1954 se stal majetkem Československého státu. Od roku 1962 zde sídlí Domov mládeže. Průčelí i většina interiérových prvků ve vile jsou doposud zachovány.
Více informací o Vile Löw-Beer na www.vilalowbeer.cz
Dagmar Černoušková, Löw-Beerova vila v Brně. In: Jan Sedlák (ed.), Slavné brněnské vily, Praha: Foibos 2006, s. 27–28.
