Epidermitektura je fenomén zkoumaný geomikrobiology a architekty, který popisuje vztah mezi přirozeně se vyskytujícími skvrnami na fasádách budov a jejich materiálovou podstatou. Skvrny nebo jakékoliv zabarvení vzniklé na vnějších architektonických površích vnímáme jen zřídka, protože je obvykle považováno za nečistotu nebo přímo odstraňováno.
Tyto skvrny, odborně nazývané biopatina, jsou ve skutečnosti tenkou vrstvou živých mikroorganismů, jako jsou sinice, mikrořasy, houby a lišejníky, které mají schopnost obnovovat a regenerovat
prostředí.
Zkoumání biopatiny na vile Tugendhat nás přivedlo k otázce, jak by měl vypadat exteriér této konkrétní budovy a zda je třeba téměř všechny architektonické povrchy udržovat tak, aby nenesly známky transformace a života, ale vypadaly neustále jako nové. Sběrem, analýzou a kultivací biopatiny z vily Tugendhat jsme zkoumali její materialitu, která vznikla jako výsledek přirozených procesů mezi interiéry, vnějšími povrchy a okolním prostředím vily. Cílem výstavy „Epidermitektura“ je poukázat na fakt, že mikrobiální život má zásadní význam pro funkční a trvalé modely soužití, čímž se staví do protikladu k antropocentrickým předpokladům, které nás přivedly k mnohovrstevnatým krizím, jimž kolektivně čelíme.
Téměř všechny architektonické a městské povrchy jsou udržovány a chráněny pomocí nátěrů odolných proti povětrnostním vlivům, aby dosáhly požadovaného estetického stavu,1 všechny materiály však procházejí nevyhnutelným cyklem změn. Tato nezvratná proměna, která postihuje i vnější povrchy vily Tugendhat, není způsobena pouze dynamickými silami, jako je vítr a déšť, ale také činností mikroorganismů. Veškeré přirozeně se vyskytující skvrny na fasádách jsou obvykle odstraňovány, jak je zvykem již od dob starých Řeků2 a jejich obřadů čištění soch během slavností. K čemu dojdeme, pokud se začneme zajímat, jak mají vypadat vnější povrchy budov a proč? A jak by to mohlo prohloubit naše chápání toho, co roste na povrchu?
Biopatina, tenká vrstva mikroorganismů na architektonické organické kůži, je symbiózou sinic, mikrořas, hub a lišejníků, která metamorfuje, mění se a reaguje na své prostředí. Výsledky její činnosti ovlivňují vizuální proměnu povrchů materiálů z hlediska barvy, textury a strukturální integrity. Epidermitektura se zabývá především mikroorganismy biopatiny a jejich schopností obnovovat a regenerovat prostředí. Uznání mikrobiálního života je navíc nezbytné pro koncipování funkčních a trvalých modelů soužití, v protikladu k antropocentrickým předpokladům, které nás pravděpodobně pohánějí k bezprostřednímu zničení našeho životního prostředí a vrstevnatým krizím, jimž kolektivně čelíme.3
Současné pojetí restaurace vily Tugendhat, využívající původní materiály a řemeslné postupy, se snaží zachovat vzhled vily Tugendhat jako „zamrzlé v čase“ a ignoruje interakci jejích vnějších povrchů s okolím. Jak naléhavé a potřebné jsou snahy o odstranění esteticky rušivých změn původního vzhledu vily Tugendhat a architektonického organického pláště? Vzhledem k významu a složitosti biogeochemických procesů na fasádě byla provedena úvodní multidisciplinární studie vnějších povrchů vily Tugendhat. Sběrem, analýzou, kultivací a reprezentací biopatiny vily Tugendhat se, společně s geomikrobiology z Akademie výtvarných umění ve Vídni, snažíme vytvořit nové způsoby údržby budov návrhem takzvané „biorestaurace“4 kulturního dědictví.
Tím, že biogenní růst na organické slupce architektury vítáme, nikoli potlačujeme, navrhujeme koexistenci s jinými formami
života, které jsou nedílnou součástí architektury a životního prostředí. Na základě předběžného výsledku naší studie není nutné udržovat vnější povrchy vily Tugendhat bez biopatiny, jak je současnou restaurátorskou praxí, ale spíše prozkoumat jejich potenciál k ochraně a regeneraci povrchu i prostředí. Pozorování provedená na místě nás vedla ke zjištění, že biopatina je často vnímána jako výsledek technologické chyby: obvykle se vyskytuje v místech, kde interiér proniká do exteriéru, v malých prasklinách, ve vlhkých zákoutích a v místech, která živí a podporují růst biopatiny.
1 Diskuze o ochranné vrstvě barvy viz Ingrid Halland a Marte Johnslien, “‘With-On’ White: Inconspicuous Modernity with and on Aesthetic Surfaces, 1910–1950,” Aggregate 11 (Leden 2023).
2 Řecké zdroje odkazují na rituální starost a pravidelnou údržbu mramorových soch jako therapeia, kosmesis a apikosmesis; Elisabetta Neri, Nesrine Nasr, and David Strivay, “Ancient Restoration in Roman Polychromy: Detecting Aesthetic Changes?”, Heritage 5, no. 2 (2022): 829-848, https://doi.org/10.3390/heritage5020045.
3 Jak argumentovali četní učenci v dobách posthumánního obratu, viz například Timothy Morton, Hyperobjects: Philosophy and Ecology after the End of the World, Posthumanities (Minneapolis: University of Minnesota Press, 2013).
4 Bio-restaurování je termín používaný k popisu metodologie interdisciplinárního výzkumu a je zkoumán ve výstavě ve vile Tugendhat (únor–květen 2023).
Adam Hudec je výzkumník/umělec/architekt a doktorand na Akademii výtvarných umění ve Vídni, který se ve svém multidisciplinárním výzkumu zaměřuje na fyzické teritorium, které často dekonstruuje pomocí souboru dat, aby odhalil neočekávané a skryté anomálie. Působí na pomezí umění, vědy a architektury kde se interdisciplinarita stala nástrojem ke zkoumání skrytých a neviditelných fenoménů životního prostředí.
Odkaz na esej o výzkumu:
https://metode.r-o-m.no/en/articles/essay/epidermitecture-co-existing-on-the-surface
Spolupracovali
Katja Steflinger, Michelle Howard, Monika Mitášová, Jan Kristek, Beatrice Zaidenberg, Ingrid Halland, Jakub Węgrzynowicz,
Raffaella Lamuraglia, Vladimíra Hradecká, Barbora Benčíková, Michal Koštenský, Zuzana Sojková
Performance
Edita Antalová
Kurátor
Neli Hejduk
Část mikroskopické analýzy Biopatiny (mikroskopické video) provedla Marie Jamroszczyk na vzorku „SAG 42.79 Chroococcidiopsis thermalis“ na Georg-August University v Göttingenu. Další Mariiny práce najdete na její instagramové stránce @_algaeworld_.
