Pavilon A – konstrukce / prostor

Hlavní výstavní palác brněnského výstaviště sklidil po svém dokončení v roce 1928 obdiv současníků a svým progresivním konstrukčním řešením i působivou architektonickou formou okouzluje dodnes. Pro dojem z interiérů byl pavilon A přirovnáván ke katedrále, a tento monumentální účinek neumenšily ani četné stavební úpravy, kterými budova za dobu své existence prošla. Hmota pavilonu s centrální Rotundou a dvěma halami prolomenými bočními křídly tvoří výchozí prvek urbanistické kompozice výstavního areálu a současně představuje jeho pohledovou dominantu. Klenby pavilonu vždy přitahovaly, kromě tvůrců výstav a návštěvníků výstaviště, také umělce a charakteristické oblouky stavby se tak objevily na mnoha výtvarných dílech a fotografiích. Ikonická parabolická křivka se promítla rovněž do řady motivů použitých v reklamní grafice a propagaci.

Skutečnost, že pavilon A slouží i v současnosti svému původnímu účelu, je nejen dokladem promyšlenosti původního konceptu a dovednosti jeho tvůrců, ale také výsledkem cílevědomého úsilí a péče následujících generací architektů i pozornosti historiků a teoretiků architektury. Více než desetiletí trvající kompletní rekonstrukce pavilonu A, která proběhla na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let, přidala památkově chráněné stavbě nové provozní funkce, přičemž hlavní viditelný zásah představovala přístavba administrativního křídla. Neméně významná byla proměna Rotundy z výstavního prostoru na kongresový sál a další úpravy, které spolu s instalacemi nových technologií umožnily adaptaci historické výstavní architektury na požadavky výstavního a veletržního provozu druhé poloviny dvacátého století.

Konání výstavy: 28. 9. – 31. 12. 2023

Autorský tým: Lenka Štěpánková, Michal Kolář, Barbora Benčíková, Ludmila Bílá Haasová, Iveta Černá
Jazyková korektura: Alena Benešová
Překlad: Kateřina Báňová
Grafické řešení výstavy a doprovodných tiskovin: Studio Pixle
Architektonické řešení: Studio Pixle
Realizace výstavy: Studio Pixle, Libor Krejčí, Jiří Pikous
Tisk brožury: Tiskárna Helbich, a. s.
Autoři fotografií: Michal Bernátek, Miloš Budík, Michaela Dvořáková, Kryštof Knoflíček, Ivar Otruba, Rudolf Sandalo, Karel Stoklas, Rudolf Štursa
Zdroje fotografií: Muzeum města Brna, Veletrhy Brno, Moravská galerie v Brně, Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Kroměříži, Brněnský architektonický manuál, Prototyp, archivy autorů
Poděkování: Dagmar Černoušková, Jana Effenbergerová, Jindřich Chatrný, Olga Havlátová, Neli Hejduk, Veronika Jičínská, Filip Kyrc, Jiří Palupa, Jiří Pikous, Tomáš Popelínský, Ondřej Skácel, Marta Sylvestrová, Pavel Štursa, Roman Zámečník

„Oko návštěvníkovo jistě nejdříve upoutá obchodně-průmyslový palác, který jest srdcem celé výstavy. Je to jedna z nejlepších betonových staveb evropských, smělost jejich oblouků fascinuje. Vstupujíce do rotundy paláce, máme slavnostní dojem monumentální prostory. (…) Z rotundy dělí se frekvence dvěma proudy do křídel, jejichž smělá klenba řetězových křivek jest písní o nové architektuře vzdušné a krásné pohádce ze skla, železa a betonu.“

^{Zdeněk Rossmann, V předvečer slavnostního zahájení jubilejní výstavy. In: Průvodce výstavou soudobé kultury v ČSR v Brně od 26. května do 30. září, speciální číslo časopisu Týden věnované jubilejní výstavě. Brno 1928, s. 2.} 

„Dominující budovou celého výstaviště jest Obchodně průmyslový palác. Jest to horizontálně rozložitá stavba provedená podle půdorysných dispozic arch. Kalouse, zevnější forma i celá smělá betonová konstrukce pak podle návrhu Dr. Ing. Valenty. Impozantní jest zejména interiér obou podélných křídel paralelně položených ve směru silnic V hlinkách – Nivky, a centrálně umístěná rotunda, jejíž betonové konstrukční oblouky zachycují ve výši 30 m vrchní lucernu. (…) Zmíněná stavba jest těžištěm celé plochy výstaviště a její rotunda tvoří přirozený ohyb obou hlavních promenádních tříd.“

^{Emil Králík, Celková architektonická úprava výstaviště. In: Vladimír Úlehla – Jaroslav B. Svrček – František V. Vaníček (eds.), Hlavní průvodce – Výstava soudobé kultury v Československu Brno 1928. Brno 1928, s. 80.}

„Základní tvar nynějších vazeb je řetězovka, která je provedena kruhovým obloukem do vertikály, poloha nosníků, nesoucích kasety, jest volena tak, aby se vyskružením stropu vrchol klenby zvýšil a tím se vyskružil oblouk sám. Totéž platí o rotundě.“

^{Jaroslav Valenta, Dvě význačné stavby na zem. výstavišti v Brně. In: Deset let technické práce 1918–1928. Památník technické práce a kultury vydaný k VIII. sjezdu Spolku čs. inženýrů a na oslavu prvního desítiletí československého státu brněnským odborem spolku SIA. Brno: SIA 1928, s. 171–177.}

„Tato svého druhu jedinečná konstrukce vyžádala si při statickém výpočtu zvláštního studia kruhových útvarů a byla, stejně jako oblouky chodeb, širokých 20 a 30 m řešena přesně počtářským způsobem. (…) Konečně lze se zmíniti o visutých schodech z rotundy na galerii, které jsou zajímavým dokladem toho, že železobetonu lze použíti k nejrozmanitějším konstrukcím.“

^{Jaroslav Valenta, Jak jsem budoval hlavní výstavní palác. In: Vladimír Úlehla – Jaroslav B. Svrček – František V. Vaníček (eds.), Hlavní průvodce – Výstava soudobé kultury v Československu Brno 1928. Brno 1928, s. 70–71.}

„Výsledek představoval jednu z nejúspěšnějších a nejpokročilejších realizací v oblasti technické architektury v Československu, jež vzbudila zasloužený ohlas i v zahra          ničí.“

^{Jan Sedlák, Padesátiletí brněnského výstaviště z pohledu dějin československé moderní architektury a úkoly památkové péče, Památky a příroda: Časopis státní památkové péče a ochrany přírody 4, 1979, č. 1, s. 19.} 

„Je příznačné, že zásadní podíl na dodnes moderním a obdivovaném ‚Áčku‘ měl konstruktér, jehož zásah do původní architektury byl neobyčejně smělý. Jeho postup a význam je srovnatelný se soudobou světovou špičkou (L. Nervi). Genialita inženýra Jaroslava Valenty spočívá ve zformování základních konstrukčních prvků klenby paláce podle průběhu variabilní geometrické funkce, který svou neuzavřeností vytváří vznosný, nekonečný prostor architektury, ne nepodobný principům gotiky.“ 

^{Bohumil Samek, Jubilea brněnského výstaviště 1928–1958–1968, Index: Rozpravy o soudobé kultuře a životním slohu 11, 1969, č. 1, s. 52.}

„Pavilóny byly řešeny jako exponáty, demonstrující přednosti nových materiálů a konstrukčních systémů. (…) Novátorský přístup pavilónů spočívá v uplatnění nového vzájemného vztahu vnitřního a vnějšího prostoru, přesněji řečeno ve zrušení jejich rozpornosti a přiznání prostoru jednoho. Užití soustavy podpůrných pilířů umožnilo variabilitu půdorysu, možnost rozmanité vazby jeho částí, zrušení obvodového zdiva, které ztratilo původní nosnou funkci, a jeho nahrazení proskleným průčelím.“

^{Iloš Crhonek, Brněnské výstaviště 1928. In: Forum Brunense: Sborník prací Muzea města Brna. Brno: Muzeum města Brna, 1988, s. 86.}

„Líbí se mi funkcionalistická díla, která dodala k čistotě a funkci ještě něco navíc. Oblouk klenby pavilonu A, spirálu schodiště pavilonu Brno nebo věže pavilonu G. Tedy prvky lehce směřující do skulpturální tvorby. (…) Myslím, že hlavním důvodem, proč se architektura a urbanismus brněnského výstaviště líbí, je jeho ukázněná rozmanitost. (…) Harmonická rozmanitost.“

^{Zdeněk Müller, Brněnské výstaviště: Stavba století: Stavební vývoj 1928–2002. Brno 2002, s. 213.}